Hudba Brno zavádí v textech nové mluvnické kategorie, pracuje s diakritickými znaménky, zavádí "zdánlivý jazyk", zvuky připomínající rozostřeně jazyk běžný, možno říci, že napodobuje vlastní mateřský jazyk, avšak bez porozumění. Zabývá se vokální i gestickou interpretací nejen napsaného, nýbrž i předmětů, objektů, jevů. Paradoxně zavádí "nové čtení" běžných textů (novinové články, různé nalezené texty...).
Se čtenářovou zkušeností se mění i přístup ke "čtení" slova. Od slabikování k celku. Již samotný "tvar" slova postačí k "rozpomenutí si" na jeho obsah. Tedy: rychlé čtení spočívá v rychlé reakci na tvary, bloky písem.
V tvorbě se to projevuje ve sledováni pouze těchto bloků - tvoření jakýchsi "vzorců", šablon slov, jejich vnějších tvarů bez ohledu na vnitřní struktury - skladbu grafémů. To se přenáší rovněž do interpretace, "čtou" se tak pouze tvary, obrysy slov i celých odstavců, textů. Vyjádření se děje gesticky, dramaticky, vnitřní struktura (zde fonémy) je nahrazována libovolnými zvuky, většinou neutrálními, v důsledku tichem. Ticho je samozřejmě důležitou součástí komunikace a vzniku slova vůbec. V tichých polích - pauzách, v prostou, vzniká komunikační pozadí. Jednak ve vlastním slova smyslu - tedy šum prostředí, ve kterém je mluvní akt realizován, jednak jako prostor pro utřídění, pochopení myšlenek.
Výstavy textových prací Hudby Brno:
Zvukové a textové koncepty, Židovský hřbitov, Telč 1997.
Zvukové a textové koncepty, Internet Café, Brno 1998.
Zvukové a textové koncepty, Galerie Rubicon, České Budějovice, 1998.
Náhledy z výstavy v Č. Budějovicích, 1998:
Textový objekt:
